Kyberbezpečnost ve světě kryptoměn

Představme si, že nám přijde zpráva od společnosti, u které nakupujeme kryptoměny. Upozorňuje na podezřelé přihlášení a vyzývá nás, abychom účet okamžitě zabezpečili. Otevřeme odkaz, zadáme přihlašovací údaje i ověřovací kód. Všechno působí jako běžná bezpečnostní kontrola. Jenže zprávu neposlala naše směnárna. Odkaz vedl na podvodný web a naše údaje právě získal útočník.

V jiné situaci máme kryptoměny ve vlastní hardwarové peněžence. Klíče jsou chráněné v zařízení a obnovovací frázi jsme nikomu nesdělili. Přesto můžeme přijít o část prostředků, pokud při používání blockchainové aplikace sami schválíme škodlivou operaci. Útočník totiž nemusí získat náš klíč. Stačí, když nás přesvědčí, abychom škodlivou operaci podepsali sami.

Kyberbezpečnost ve světě kryptoměn proto zahrnuje víc než jen výběr peněženky. Potřebujeme rozumět tomu, jak chránit přístup k účtu, co umožňuje nakládat s našimi aktivy a jaké důsledky může mít potvrzení určité operace. Právě pochopení těchto rozdílů nám pomůže rozpoznat situace, kdy zdánlivě běžný krok může mít vážné finanční následky.

Bezpečnost blockchainu a bezpečnost našich prostředků

Když se objeví zpráva o odcizených kryptoměnách, snadno vznikne dojem, že někdo prolomil celý blockchain. Ve skutečnosti se ale může jednat o několik různých událostí. Napadený účet u poskytovatele, vyzrazený privátní klíč nebo chyba v aplikaci nejsou totéž jako selhání pravidel samotné sítě. Pro uživatele mohou všechny tyto situace skončit ztrátou peněz, vyžadují však odlišnou prevenci i reakci.

Bezpečnost je proto užitečné vnímat v několika vrstvách. Jednu tvoří blockchainová síť a její pravidla. Další představují aplikace, smart kontrakty a společnosti, jejichž prostřednictvím s kryptoměnami pracujeme. Neméně důležité jsou naše e-mailová schránka, telefon, počítač, přihlašovací údaje a způsob schvalování operací. Dobré zabezpečení jedné vrstvy totiž nenahrazuje ochranu těch ostatních.

Záleží také na tom, kdo spravuje klíče. Při úschově u poskytovatele chráníme přístup ke svému účtu a zároveň spoléháme na zabezpečení a fungování dané společnosti. U vlastní peněženky přebíráme odpovědnost za správu klíčů a záloh. Rozdělení na hardwarové a softwarové peněženky je přitom něco jiného než rozlišení podle toho, zda klíče spravujeme sami, nebo je svěřujeme poskytovateli. Také softwarová peněženka může umožňovat vlastní úschovu.

Volba způsobu úschovy by proto měla odpovídat tomu, čemu rozumíme a co dokážeme dlouhodobě spravovat. Složitější nastavení nemusí být pro konkrétního člověka bezpečnější, pokud později nedokáže obnovit přístup nebo rozpoznat případnou chybu.

Když útok vypadá jako pomoc

Phishing je podvod, při kterém se útočník vydává za důvěryhodnou osobu nebo službu, aby získal citlivé údaje či přiměl člověka k nebezpečné akci. Ve světě kryptoměn může jít o falešný e-mail směnárny, napodobenou aplikaci nebo zprávu od údajné podpory peněženky. Podvodník se může ozvat také telefonicky nebo prostřednictvím soukromé zprávy na sociální síti.

Představme si oznámení, že musíme do třiceti minut převést prostředky do „bezpečné peněženky“. Pokyn může doprovázet naše jméno, známé logo i věrohodně znějící vysvětlení. Rozhodující však je, kdo ovládá cílovou adresu a zda jsme požadavek ověřili nezávisle na obdržené zprávě. Pokud nám místo pro uložení aktiv určil podvodník, můžeme mu své prostředky sami odeslat.

Podobně funguje požadavek na „ověření“ obnovovací fráze. Trezor například výslovně upozorňuje, že ji jeho podpora nepotřebuje a uživatel ji nemá nikomu sdělovat. Profesionální vzhled zprávy přitom není důkazem jejího skutečného původu. Umělá inteligence dnes umožňuje vytvářet přesvědčivé texty i napodobovat hlas nebo obraz. Jazykové chyby tak mohou být varovným signálem, jejich nepřítomnost však důvěryhodnost zprávy nepotvrzuje.

Praktickou obranou je přerušit cestu, kterou nám útočník připravil. Místo kliknutí na odkaz ve zprávě otevřeme známou aplikaci nebo ověřenou adresu služby a případný problém zkontrolujeme přímo tam. Zákaznickou podporu kontaktujeme prostřednictvím jejích oficiálních kanálů. Ani HTTPS nebo symbol zabezpečeného spojení nepotvrzují důvěryhodnost provozovatele. Šifrované připojení totiž může používat i podvodný web.

E-mailová schránka je součástí ochrany účtu

Při zabezpečování investiční aplikace snadno přehlédneme e-mailovou schránku, jejímž prostřednictvím obnovujeme přístup. Pokud ji někdo ovládne, může získat bezpečnostní oznámení nebo zahájit obnovu hesla u propojených služeb. Možnosti útočníka závisí na konkrétním zabezpečení, ochrana e-mailové schránky je však důležitou součástí celého systému.

Pro každý významný účet má smysl používat dlouhé a jedinečné heslo. Opakované použití stejného hesla propojuje bezpečnost různých služeb. Únik u jedné z nich tak může ohrozit i ostatní. Správce hesel pomáhá vytvářet a uchovávat odlišné přístupové údaje, aniž bychom si je museli všechny pamatovat. Také samotný správce hesel však potřebuje silné zabezpečení a promyšlený způsob obnovy přístupu.

Další vrstvou ochrany je vícefaktorové ověřování, které kromě hesla využívá další způsob prokázání identity. Jednorázový kód z ověřovací aplikace zpravidla nabízí lepší ochranu než SMS, i ten však můžeme zadat na falešné stránce. Tam, kde služba podporuje správně implementované přístupové klíče (passkeys) nebo bezpečnostní klíče standardu FIDO, lze získat ochranu odolnější vůči phishingu. Žádná z těchto metod však neodstraňuje všechna rizika spojená s účtem.

Součástí zabezpečení musí být také možnost bezpečné obnovy přístupu. Ztráta telefonu nebo bezpečnostního klíče by nás neměla zaskočit až ve chvíli, kdy k ní skutečně dojde. Záložní kódy uchováváme podle pokynů služby na chráněném místě. Ověřovací kód zadáváme pouze při operaci, kterou jsme sami zahájili v ověřené službě. Nikdy jej nesdělujeme člověku, který nám nečekaně zavolal.

Obnovovací fráze má jinou roli než heslo

Heslo do aplikace, PIN hardwarové peněženky a obnovovací fráze nejsou zaměnitelné údaje. Heslo či PIN může chránit používání konkrétní aplikace nebo zařízení. Privátní klíč umožňuje vytvářet digitální podpisy potřebné k nakládání s aktivy. U běžných peněženek založených na seedu pak obnovovací fráze slouží jako záloha, ze které lze příslušné klíče znovu odvodit.

To vysvětluje, proč je vyzrazení obnovovací fráze tak závažné. Útočník, který získá potřebnou zálohu, může peněženku obnovit na jiném zařízení. Nemusí přitom znát PIN původního přístroje. U některých nastavení je pro obnovu potřeba ještě další údaj, například passphrase, nebo více částí zálohy. Přesná pravidla závisejí na použitém řešení a je nutné jim rozumět ještě před uložením většího objemu prostředků.

U standardní vlastní úschovy je rozumným základem uchovávat zálohu mimo běžné digitální prostředí. Fotografie v telefonu, nešifrovaný dokument nebo poznámka synchronizovaná do cloudu představují další možnosti jejího odcizení. Zároveň musí záloha zůstat čitelná a chráněná před ztrátou či poškozením. Bezpečnost zde znamená nejen zabránit neoprávněnému přístupu, ale také zachovat možnost obnovy peněženky.

Správa záloh má proto význam i z hlediska dědictví. Záloha uložená tak, aby ji nikdo nepovolaný nenašel, nám nepomůže, pokud ji po ztrátě zařízení nenajdeme ani my. Předem promyšlené instrukce mohou propojit ochranu majetku za života s možností jeho oprávněného předání. Samotnou obnovovací frázi však kvůli tomu nemusíme rozesílat rodině e-mailem.

Co dokáže hardwarová peněženka

Hardwarová peněženka, například český Trezor, odděluje práci s privátními klíči od běžného telefonu nebo počítače. U správně používaného zařízení probíhá podepisování uvnitř peněženky a klíče se neposílají do připojené aplikace. Tím se omezuje riziko jejich odcizení prostřednictvím škodlivého softwaru v počítači. Samotná aktiva přitom zůstávají evidovaná na blockchainu. Zařízení chrání prostředky potřebné k jejich ovládání.

Tato ochrana však neznamená, že každá potvrzená operace bude v našem zájmu. Pokud sami schválíme převod útočníkovi nebo nebezpečné oprávnění, může být podpis technicky správný, a přesto mít škodlivé následky. Důležité je proto kontrolovat údaje na důvěryhodném displeji zařízení a rozumět tomu, co potvrzujeme. U složitějších operací se navíc liší, jak srozumitelně je konkrétní peněženka dokáže zobrazit.

Hardwarovou peněženku si tak můžeme představit jako nástroj, který chrání proces podepisování. Rozhodnutí, co podepíšeme, však zůstává na nás. Pokud rozhraní zobrazuje pouze nesrozumitelná data nebo požadavek neodpovídá zamýšlené akci, bezpečným postupem je operaci zastavit a její význam ověřit. Ani drahé zařízení tuto kontrolu nenahradí. Neochrání nás ani v případě, že sami vložíme obnovovací frázi na podvodný web.

Digitální podpis může znamenat také oprávnění

Při používání blockchainových aplikací nemusíme potvrzovat pouze okamžitý převod. Některé tokeny vyžadují, abychom smart kontraktu nejprve dovolili nakládat s určitým množstvím našich tokenů. Takové oprávnění, označované jako approval, může být běžnou součástí decentralizované směny. Záleží však na tom, komu je udělujeme a jaký má rozsah.

Uvažujme modelovou situaci, kdy chceme směnit tokeny v hodnotě padesáti eur, ale aplikace žádá o možnost nakládat s podstatně větším množstvím. Rozdíl mezi zamýšleným obchodem a rozsahem požadovaného oprávnění je důvodem ke kontrole. Pokud škodlivému kontraktu udělíme neomezené oprávnění, můžeme ohrozit i další tokeny, na které se souhlas vztahuje. Neznamená to však automaticky zpřístupnění všech aktiv na všech blockchainech.

Je také potřeba rozlišovat mezi připojením peněženky, podpisem zprávy a schválením konkrétního oprávnění. Samotné běžné připojení peněženky k webu zpravidla neznamená, že web získá právo nakládat s našimi prostředky. Následný podpis však může mít jiný účinek, a to i tehdy, když za operaci právě neplatíme síťový poplatek. Zavření stránky navíc nemusí zrušit dříve udělené oprávnění k nakládání s tokeny. Odpojení aplikace a odvolání souhlasu jsou dva odlišné úkony.

Z toho plyne užitečný návyk: před každým potvrzením kontrolujeme, zda požadovaná operace odpovídá tomu, co jsme skutečně chtěli udělat. Pokud nerozumíme příjemci, kontraktu, částce nebo rozsahu souhlasu, operaci nepotvrzujeme. Starší oprávnění lze u podporovaných sítí kontrolovat a odvolávat prostřednictvím ověřených nástrojů. Také jejich adresu si však musíme ověřit. Údajná služba pro „vyčištění peněženky“ totiž může být další podvodnou pastí.

Při převodu rozhoduje adresa i síť

Kryptoměnové adresy jsou dlouhé, a proto je při běžném používání často kopírujeme. Právě na tento zvyk míří útok označovaný jako address poisoning. Podvodník vloží do historie transakcí adresu podobnou té, kterou jsme už použili, a spoléhá na to, že ji příště zkopírujeme. Začátek a konec adresy mohou vypadat povědomě, zatímco její prostřední část je odlišná a adresa ve skutečnosti patří někomu jinému. Samotná taková příchozí transakce přitom neznamená, že došlo k úniku našich klíčů.

Adresu proto získáváme z ověřeného zdroje příjemce a před potvrzením ji kontrolujeme celou. Historie transakcí by neměla sloužit jako automaticky důvěryhodný adresář. U nového příjemce může pomoci zkušební převod malé částky a následné ověření jejího přijetí. Je však nutné zohlednit transakční poplatek a případnou minimální částku potřebnou pro připsání vkladu. Ani úspěšný test přitom nenahrazuje kontrolu údajů při následujícím větším převodu.

Vedle adresy musí odpovídat také aktivum a blockchainová síť. Některé tokeny existují na více sítích a přijímající služba nemusí podporovat všechny. Stejně vypadající adresa proto sama o sobě nezaručuje správné doručení prostředků. Před odesláním si vždy přečteme aktuální pokyny příjemce včetně případného dalšího identifikátoru, například memo nebo tagu. Chybný převod nemusí být možné napravit a případná obnova prostředků může podléhat dalším podmínkám.

Významnou část ochrany tak představuje několik okamžiků věnovaných kontrole před potvrzením transakce. U běžné platby jsme zvyklí ověřovat číslo účtu a částku. U kryptoměn k tomu přidáváme síť, typ aktiva a případné další požadavky.

Bezpečnost vyžaduje i ochranu zařízení a správné návyky

Počítač, telefon a internetový prohlížeč představují prostředí, ve kterém pracujeme s účty i peněženkami. Pravidelné aktualizace opravují známé bezpečnostní zranitelnosti, a měly by proto být běžnou součástí jejich správy. Podobně důležité je vyhýbat se instalaci neznámých programů a zbytečných rozšíření prohlížeče. Aplikaci peněženky vyhledáváme prostřednictvím ověřeného webu jejího vývojáře a kontrolujeme jejího skutečného vydavatele.

Výrazným varovným signálem je nevyžádaná nabídka pomoci, která vyžaduje vzdálený přístup k zařízení. Člověk vydávající se za investičního poradce může během údajného „nastavení investice“ sledovat naši obrazovku, přimět nás k potvrzování plateb nebo získat další citlivé údaje. Policie ČR na tento postup u kryptoměnových podvodů opakovaně upozorňuje.

Při aktivnějším používání kryptoměn lze také oddělit dlouhodobě držený majetek od prostředků určených k vyzkoušení jednotlivých aplikací. Smyslem je omezit hodnotu aktiv vystavených konkrétní chybě. Toto rozdělení však musí odpovídat skutečnému způsobu správy klíčů. Další účet vytvořený ze stejné vyzrazené obnovovací fráze její kompromitaci neřeší. Stejně tak několik peněženek na napadeném počítači nemusí představovat nezávislou ochranu.

Když výnos existuje jen na obrazovce

Část kryptoměnových podvodů se obejde bez krádeže hesla i napadení peněženky. Pachatel přesvědčí člověka, aby sám posílal peníze na údajnou investiční platformu. V aplikaci pak oběť sleduje rostoucí zůstatek, který však nemusí odpovídat žádným skutečným aktivům. Když chce peníze vybrat, přichází požadavek na další platbu za odblokování účtu, ověření totožnosti nebo údajnou daň.

Představme si, že jsme vložili třicet tisíc korun a po několika týdnech vidíme na účtu hodnotu šedesát tisíc. Samotné číslo na obrazovce ale nevysvětluje, kdo aktiva drží ani zda je lze skutečně vybrat. Dokonce i počáteční výběr malé částky může být součástí budování důvěry. Další vklad tak může pouze prohloubit ztrátu, místo aby umožnil získat slibovaný výnos.

Při posuzování služby proto potřebujeme znát jejího skutečného provozovatele, podmínky a způsob nakládání s prostředky. Slib zaručeného vysokého výnosu, nátlak na rychlé rozhodnutí nebo pokyn tajit investici před okolím jsou důvodem k obezřetnosti a důkladnému prověření nabídky. Ani bezpečné ovládání peněženky nás totiž samo o sobě neochrání před odesláním peněz do podvodného projektu.

Jak reagovat při podezření na napadení

První reakce závisí na tom, co se skutečně stalo. Přestaneme plnit pokyny podezřelé osoby a další kroky provádíme výhradně prostřednictvím ověřených kanálů. Pokud máme podezření na napadení počítače, účty zabezpečujeme z jiného, důvěryhodného zařízení. U ohroženého účtu měníme přístupové údaje, kontrolujeme aktivní přihlášení a dostupná bezpečnostní nastavení. Neprodleně také kontaktujeme poskytovatele služby a požádáme jej o pomoc s omezením neoprávněného přístupu. Pokud se podvod týká také bankovní platby nebo platební karty, obrátíme se i na banku.

U vlastní peněženky je důležité rozlišovat mezi škodlivým oprávněním a únikem klíčů. Podezřelý souhlas může být nutné odvolat na příslušné síti. Pokud však někdo získal obnovovací frázi nebo privátní klíč, odvolání souhlasu ani změna hesla aplikace jeho přístup neodstraní. V takovém případě je potřeba přestat ohroženou peněženku používat a případné zbývající prostředky bezpečně přesunout do nové, nezávisle vytvořené peněženky.

Nová peněženka v takové situaci znamená skutečně nové klíče a bezpečnou zálohu vytvořenou v důvěryhodném prostředí. Pouhé přidání dalšího účtu pod stejným seedem nestačí. Konkrétní postup však závisí na síti a způsobu napadení. Pokud příchozí prostředky okamžitě mizí, může za tím stát automatizovaný program útočníka. Další posílání kryptoměny na transakční poplatky pak může vést pouze k dalším ztrátám. Takovou situaci proto řešíme podle ověřených pokynů podpory dané peněženky.

Současně je důležité uchovat důkazy. Užitečné jsou adresy, identifikátory transakcí, částky, časy, webové adresy i veškerá komunikace. Incident oznámíme dotčené službě a při podezření na trestný čin také Policii ČR. Veřejně dohledatelný pohyb prostředků na blockchainu může pomoci vyšetřování, sám o sobě však nezaručuje jejich vrácení. Zvláštní opatrnost je namístě také vůči lidem, kteří se následně ozvou s příslibem „záchrany kryptoměn“ za platbu předem. Na podobné navazující podvody upozorňuje také FBI.

Bezpečnost jako součást běžného používání

Před potvrzením každé operace se vyplatí položit si několik jednoduchých otázek:

• – Zahájili jsme tuto operaci sami a nacházíme se v ověřené aplikaci nebo na správném webu?
• – Rozumíme tomu, co se má stát s našimi prostředky?
• – Odpovídají příjemce, celá adresa, aktivum, síť a částka našemu záměru?
• – Udělujeme pouze oprávnění, které zamýšlená operace potřebuje?
• – Zůstávají naše klíče, obnovovací fráze a ověřovací kódy chráněné?
• – Máme bezpečný a srozumitelný způsob obnovy přístupu?

Závěr

Kryptoměny mohou dát člověku větší kontrolu nad digitálním majetkem. S touto možností však souvisí také odpovědnost za způsob, jakým chrání přístup ke svým prostředkům a ověřuje jednotlivé operace. Bezpečnost blockchainu ani kvalitní hardwarová peněženka samy o sobě nevyřeší vyzrazenou obnovovací frázi, napadený účet nebo škodlivé oprávnění, které sami schválíme.

Účinná ochrana proto spočívá v kombinaci vhodných nástrojů a každodenních návyků. Jedinečná hesla, vícefaktorové ověřování, bezpečně uložené zálohy a důsledná kontrola transakcí pomáhají omezovat různé typy rizik. Stejně důležité je však umět se zastavit, pokud nám nějaký požadavek nedává smysl, a ověřit si jej nezávisle na člověku či zprávě, která nás k němu přivedla.

Zabezpečení musí fungovat také při ztrátě telefonu, výměně zařízení nebo obnově přístupu. Nejlepší řešení pro konkrétního uživatele je proto takové, kterému rozumí a dokáže je dlouhodobě používat. Věnovat čas jeho správnému nastavení je stejně důležité jako rozhodování o samotném nákupu kryptoměn.

Tento text slouží pouze k informačním a vzdělávacím účelům a nepředstavuje investiční poradenství. Kryptoaktiva jsou volatilní a můžete přijít o celou investovanou částku.