Kryptoměny jsou známé především tím, že jejich hodnota dokáže výrazně růst i klesat. Bitcoin nebo Ethereum mohou během jednoho dne změnit cenu o několik procent a v období zvýšené volatility mohou být výkyvy ještě výraznější.

Právě proto může na první pohled působit trochu zvláštně, že jednou z nejdůležitějších částí kryptoměnového světa se stala aktiva, jejichž hlavním cílem je přesný opak.

Neměnit svoji hodnotu.

K čemu vlastně potřebuje svět kryptoměn aktivum, jehož cena se nemá výrazně měnit?

Pokud chceme blockchain používat nejen ke spekulaci na růst ceny, ale také k převodu peněz, obchodování, platbám nebo dalším finančním službám, potřebujeme v něm také něco, co bude fungovat jako relativně stabilní účetní jednotka.

Právě tuto roli začaly plnit stablecoiny.

Stablecoin je digitální token, jehož hodnota se snaží kopírovat hodnotu jiného aktiva. Nejčastěji jde o americký dolar, takže jeden token má mít hodnotu přibližně jednoho dolaru. Existují ale také stablecoiny navázané na euro, zlato nebo jiné hodnoty.

Tím vzniklo něco velmi zajímavého. Aktivum, které využívá blockchainovou infrastrukturu podobně jako Bitcoin nebo Ethereum, ale snaží se přitom cenově chovat spíše jako klasické peníze.

Stablecoiny se tak postupně staly jedním z nejvýraznějších mostů mezi tradičním finančním systémem a světem kryptoměn.

Proč stablecoiny vznikly

Bitcoin ukázal, že lze po internetu převádět hodnotu bez banky nebo jiné centrální platební instituce. Ethereum tuto myšlenku rozšířilo o smart kontrakty a možnost vytvářet celé finanční aplikace.

Zůstával ale jeden praktický problém.

Cena samotných kryptoměn se neustále mění.

Představme si, že chceme prostřednictvím blockchainu někomu zaplatit hodnotu 1 000 dolarů. Pokud použijeme aktivum, jehož cena může během několika hodin výrazně vzrůst nebo klesnout, vzniká jednoduchá otázka: kolik vlastně posíláme?

Stejný problém vzniká při obchodování. Investor může například prodat Bitcoin, protože nechce být určitou dobu vystaven jeho cenovým pohybům. Pokud by ale musel pokaždé převést prostředky zpět do klasických dolarů přes bankovní systém, ztrácela by část výhod blockchainové infrastruktury smysl.

Stablecoin umožňuje zůstat uvnitř kryptoměnového prostředí. Investor může prodat Bitcoin za token navázaný na americký dolar a tento token následně držet v peněžence, převést na jinou platformu, použít v decentralizovaných financích nebo jej poslat jinému člověku.

Stablecoiny tak vyřešily jeden z praktických problémů kryptoměnového trhu: jak dostat relativně stabilní hodnotu přímo na blockchain.

Co je stablecoin a co znamená jeho „stabilita“

Stablecoin je druh kryptoaktiva navržený tak, aby udržoval svoji hodnotu vůči určité referenční hodnotě.

Nejjednodušším příkladem je stablecoin navázaný na americký dolar.

Pokud vše funguje správně:

1 token ≈ 1 americký dolar.

Symbol přibližně je zde důležitý.

Stablecoin se běžně obchoduje na trhu stejně jako jiné kryptoměny. Jeho cena proto nemusí být každou vteřinu přesně jeden dolar. Může se krátkodobě pohybovat mírně nad nebo pod touto hodnotou.

Cílem mechanismu stablecoinu je, aby se cena k referenční hodnotě vracela.

Tomuto vztahu se říká peg, tedy cenové navázání. Pokud se stablecoin navázaný na dolar obchoduje přibližně za jeden dolar, říkáme, že drží svůj peg.

Pokud se cena začne výrazně vzdalovat, mluvíme o depegu.

A právě zde je potřeba zdůraznit jednu důležitou věc:

Slovo „stable“ neznamená „bezpečný“.

Znamená pouze to, že daný token používá určitý mechanismus, který se snaží držet jeho hodnotu stabilní. To, zda tento mechanismus skutečně funguje a jaká rizika pod ním leží, je jiná otázka.

Jak se drží hodnota jednoho dolaru

U klasického modelu stablecoinu stojí za stabilitou především rezervy, možnost zpětného odkupu a fungování trhu.

Představme si zjednodušený stablecoin USDX.

Emitent přijme od klienta 1 000 dolarů a proti nim vytvoří 1 000 tokenů USDX. Dolarová hodnota zůstane v rezervách a tokeny mohou začít obíhat po blockchainu.

Pokud klient later tokeny vrátí emitentovi a splňuje podmínky pro přímý odkup, může získat zpět odpovídající dolarovou hodnotu.

Důležitou roli hraje také arbitráž.

Pokud se například stablecoin obchoduje za 0,98 dolaru, zatímco jej lze za stanovených podmínek směnit zpět za jeden dolar, vzniká motivace token levně nakoupit a následně vykoupit za vyšší hodnotu. Tím roste poptávka a cena se tlačí zpět směrem k jednomu dolaru.

Stejný princip může fungovat opačně, pokud se stablecoin obchoduje nad jedním dolarem.

Zásadní je tedy pochopit, že stablecoin nedrží hodnotu jen proto, že je na něm napsáno „1 USD“. Musí za ním existovat ekonomický nebo technologický mechanismus, který motivuje trh tuto hodnotu respektovat.

Ne všechny stablecoiny fungují stejně

Tady se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších bodů.

Dva tokeny mohou oba tvrdit, že jejich hodnota má být jeden dolar, ale přesto mohou fungovat úplně jiným způsobem.

Rozdíl je především v odpovědi na otázku:

Co jejich hodnotu skutečně drží?

Stablecoiny kryté tradičními aktivy

Nejznámějším modelem jsou stablecoiny, za kterými stojí konkrétní emitent a rezervní aktiva.

Do této skupiny patří například USDC, který vydává společnost Circle, nebo USDT vydávaný společností Tether.

Princip je poměrně jednoduchý. Proti tokenům v oběhu existují rezervy, které mají umožnit jejich zpětný odkup za referenční měnu za stanovených podmínek.

Tyto rezervy nemusí tvořit pouze hotovost. Mohou zahrnovat například bankovní vklady, krátkodobé státní dluhopisy nebo další vysoce likvidní finanční nástroje.

Uživatel tak nespoléhá primárně na algoritmus, ale na emitenta a kvalitu rezerv, které za tokenem stojí.

Výhodou tohoto modelu je jeho relativní srozumitelnost a možnost propojit blockchainovou infrastrukturu s aktivy tradičního finančního systému.

Nevýhodou je, že do blockchainového prostředí znovu vstupuje centrální instituce. Samotná síť může být decentralizovaná, stablecoin ale decentralizovaný být nemusí.

Uživatel musí věřit tomu, že emitent skutečně drží odpovídající rezervy, že jsou dostatečně kvalitní a likvidní a že bude schopen dostát svým závazkům.

Stablecoiny jako USDC a USDT tak dobře ukazují, že blockchain může změnit roli prostředníků, ale nemusí je vždy úplně odstranit.

Stablecoiny zajištěné kryptoměnami

Dalším modelem jsou stablecoiny, jejichž zajištění neleží na bankovním účtu emitenta, ale přímo na blockchainu.

Uživatel vloží kryptoměny do smart kontraktu a proti této zástavě mohou vzniknout stablecoiny.

Protože hodnota kryptoměn kolísá, používá se často nadměrné zajištění.

Zjednodušeně může být potřeba vložit například kryptoměny v hodnotě 150 dolarů, aby bylo možné vytvořit stablecoiny v hodnotě 100 dolarů.

Pokud cena zástavy příliš klesne, může systém část pozice automaticky zlikvidovat.

Výhodou je menší závislost na jedné firmě. Nevýhodou je vyšší technologická složitost a riziko kolaterálu, smart kontraktů nebo samotného blockchainu.

Algoritmické stablecoiny

Třetí skupinou jsou algoritmické stablecoiny.

Ty se snaží držet stabilní cenu bez klasické plné rezervy tradičních aktiv. Místo toho používají algoritmy, změny nabídky, ekonomické pobídky nebo vztah s jiným tokenem.

Na papíře může tento model působit velmi elegantně.

Problém nastává ve chvíli, kdy mechanismus přestane fungovat nebo ztratí důvěru trhu.

A právě to ukázal případ TerraUSD.

Základní typy stablecoinů

Krytý tradičními aktivy

Co pomáhá držet jeho hodnotu: Rezervy v hotovosti, bankovních vkladech nebo dalších likvidních aktivech
Hlavní riziko: Emitent, kvalita a dostupnost rezerv
Příklad: USDC, USDT

Zajištěný kryptoměnami

Co pomáhá držet jeho hodnotu: Kryptoměnový kolaterál uložený ve smart kontraktech
Hlavní riziko: Pokles hodnoty kolaterálu, likvidace a technologické riziko
Příklad: Kryptoměnově zajištěné stablecoiny

Algoritmický

Co pomáhá držet jeho hodnotu: Algoritmy, změny nabídky a ekonomické pobídky
Hlavní riziko: Ztráta důvěry a selhání stabilizačního mechanismu
Příklad: TerraUSD (historický příklad)

Stejná tržní cena tedy může být výsledkem zcela odlišného mechanismu. Právě proto je při porovnávání stablecoinů důležité nesledovat pouze jejich peg, ale také způsob, jakým se ho snaží udržet.

Case study: TerraUSD – když se stabilita rozpadne

TerraUSD, známý pod zkratkou UST, byl algoritmický stablecoin navázaný na americký dolar.

Jeho stabilita byla propojena s druhým tokenem sítě Terra, kryptoměnou LUNA. Systém umožňoval směňovat 1 UST za LUNA v hodnotě jednoho dolaru a opačně.

Pokud například cena UST klesla pod jeden dolar, obchodník mohl UST levně nakoupit a následně jej v systému směnit za LUNA v hodnotě jednoho dolaru. Tento mechanismus měl vytvářet ekonomickou motivaci vracet cenu UST zpět k pegu.

Dokud trh věřil, že LUNA má dostatečnou hodnotu a že celý systém bude fungovat, dokázal se UST držet poblíž jednoho dolaru.

V květnu 2022 se ale situace obrátila a UST začal svůj peg ztrácet.

Lidé se UST začali zbavovat a systém reagoval tvorbou dalších tokenů LUNA, jejichž cena současně prudce klesala.

Čím více LUNA vznikalo, tím nižší byla její hodnota. A čím nižší byla její hodnota, tím méně důvěry měl trh v to, že dokáže UST stabilizovat.

Vznikla tak takzvaná death spiral neboli spirála smrti.

Během několika dní se celý systém prakticky zhroutil a z trhu zmizely desítky miliard dolarů hodnoty.

Případ TerraUSD ukázal jednu zásadní věc:

Nestačí vědět, že něco je stablecoin. Je potřeba vědět, proč má být stabilní.

Dva tokeny mohou na obrazovce ukazovat přibližně stejnou cenu, ale pod touto cenou mohou stát úplně jiné mechanismy a úplně jiná rizika.

K čemu se stablecoiny používají

Stablecoiny původně získaly význam především jako nástroj pro kryptoměnové obchodování.

Dnes je jejich využití výrazně širší.

Obchodování

Investor může prodat Bitcoin, Ethereum nebo jinou kryptoměnu do stablecoinu, aniž by musel prostředky okamžitě převádět zpět na bankovní účet.

Stablecoin tak funguje jako relativně stabilní jednotka mezi jednotlivými obchody.

Převody

Stablecoiny lze převádět prostřednictvím blockchainu mezi peněženkami a podporovanými platformami.

To umožňuje přesouvat hodnotu bez nutnosti při každém převodu vstupovat do klasického bankovního systému.

Mezinárodní platby

Blockchain umožňuje převádět stablecoin mezi uživateli bez ohledu na to, kde se nacházejí.

Neznamená to automaticky, že je každý takový převod levnější nebo rychlejší než klasická bankovní platba. Záleží na konkrétní síti, poplatcích a poskytovateli.

Stablecoiny ale vytvořily novou možnost, jak přesouvat dolarovou nebo eurovou hodnotu digitálně a nepřetržitě.

DeFi

Stablecoiny jsou jedním ze základních stavebních prvků decentralizovaných financí.

Používají se při směně aktiv, půjčkách, úvěrech nebo správě likvidity. Jejich význam spočívá právě v tom, že vytvářejí relativně stabilní účetní jednotku uvnitř prostředí, kde většina ostatních aktiv výrazně kolísá.

Platby

Stále více platebních společností a fintechových služeb zkoumá využití stablecoinů pro běžné platby a vypořádání transakcí.

V takovém případě už uživatel nemusí stablecoin vnímat jako kryptoměnu. Může fungovat pouze jako technologická vrstva v pozadí.

Právě zde se začínají světy kryptoměn a tradičních plateb postupně propojovat.

Stablecoin není totéž co peníze na účtu

Pokud máme na bankovním účtu 1 000 dolarů a vedle toho držíme 1 000 USDC, může aplikace ukazovat téměř stejnou hodnotu.

Právně ani technologicky ale nejde o stejnou věc.

Peníze na bankovním účtu představují pohledávku vůči bance a v Evropské unii se na způsobilé bankovní vklady standardně vztahuje systém pojištění vkladů do stanoveného limitu.

Stablecoin je naproti tomu digitální token.

Jeho vlastnosti závisí na emitentovi, rezervách, právním režimu a konkrétní konstrukci.

U některých stablecoinů existuje nárok na zpětný odkup vůči emitentovi. U jiných funguje stabilita prostřednictvím kryptoměnového zajištění nebo algoritmu.

Zjednodušeně:

1 dolar na bankovním účtu a stablecoin v tržní hodnotě jednoho dolaru mohou mít stejnou cenu, ale nejsou to stejná aktiva.

Stablecoin není CBDC

Dalším pojmem, který se se stablecoiny často zaměňuje, je CBDC neboli Central Bank Digital Currency, tedy digitální měna centrální banky.

Rozdíl je zásadní.

Stablecoin vydává soukromá společnost nebo decentralizovaný protokol.

CBDC vydává centrální banka.

Pokud by tedy vzniklo digitální euro, nešlo by o eurový stablecoin vydávaný soukromou firmou. Šlo by o peníze centrální banky v digitální podobě.

U stablecoinu se ptáme:

Kdo je emitent a čím token kryje?

U CBDC se ptáme:

Která centrální banka jej vydává a jaká pravidla pro něj platí?

Stablecoiny a CBDC proto nejsou dvě označení pro stejnou věc. Jsou to dva různé přístupy k digitálním penězům.

Stablecoiny a evropská regulace MiCA

S rostoucím významem stablecoinů začali jejich fungování intenzivněji řešit také regulátoři.

V Evropské unii je klíčovým rámcem nařízení MiCA – Markets in Crypto-Assets Regulation.

MiCA nepracuje se stablecoinem jako s jednou univerzální kategorií.

Rozlišuje především dva typy tokenů se stabilnější hodnotou.

E-money token neboli EMT

Pokud se token snaží držet hodnotu vůči jedné oficiální měně, například euru nebo americkému dolaru, MiCA jej označuje jako e-money token.

Jednoduše řečeno jde o token, který se snaží digitálně reprezentovat jednu konkrétní měnu.

Asset-referenced token neboli ART

Druhou kategorií je asset-referenced token.

Podle MiCA jde o kryptoaktivum odlišné od e-money tokenu, které se snaží udržovat stabilní hodnotu tím, že odkazuje na jinou hodnotu, právo nebo jejich kombinaci, včetně jedné či více oficiálních měn.

Pro běžného uživatele může toto rozdělení působit jako právnický detail, ale jeho význam je praktický.

Pokud token tvrdí, že reprezentuje stabilní hodnotu, je důležité vědět, kdo jej vydává, co drží v rezervách, jak funguje zpětný odkup a kdo kontroluje plnění těchto pravidel.

MiCA samozřejmě nezaručuje, že stablecoin nemůže ztratit svůj peg nebo čelit technickému problému.

Regulace neodstraňuje riziko.

Mění ale pravidla, podle kterých se s tímto rizikem pracuje.

Jaká rizika stablecoiny mají

Stablecoiny byly vytvořeny proto, aby snížily cenovou volatilitu.

Neodstranily ale riziko jako takové.

Pouze ho přesunuly do jiných oblastí.

Depeg

Nejviditelnějším rizikem je ztráta navázání na referenční hodnotu.

Pokud má stablecoin stát jeden dolar a trh začne pochybovat o jeho schopnosti tuto hodnotu udržet, může jeho cena klesnout.

Riziko emitenta

U centralizovaných stablecoinů závisí uživatel na společnosti, která token vydává.

Finanční, provozní nebo právní problém emitenta může ovlivnit důvěru v samotný stablecoin.

Riziko rezerv

Důležité není pouze to, zda stablecoin má rezervy, ale také to, co tyto rezervy tvoří.

Hotovost nebo krátkodobý státní dluhopis mají jiné rizikové vlastnosti než méně likvidní nebo volatilní aktiva.

Technologické riziko

Stablecoin je stále blockchainový token.

Může proto čelit rizikům smart kontraktů, konkrétní blockchainové sítě, mostů mezi blockchainy nebo chybě uživatele.

Regulatorní riziko

Změna legislativy může ovlivnit to, kdo smí stablecoin vydávat, které platformy jej mohou nabízet nebo za jakých podmínek jej lze používat.

Právě proto je při hodnocení stablecoinu potřeba sledovat nejen jeho aktuální cenu, ale také celý mechanismus, který pod ní stojí.

Co si u stablecoinu zkontrolovat

Stablecoiny mohou na první pohled působit velmi podobně. Pokud dva tokeny stojí přibližně jeden dolar, může se zdát, že mezi nimi není zásadní rozdíl. Jak jsme ale viděli na předchozích příkladech, stejná cena ještě neznamená stejný způsob fungování ani stejné riziko.

Před použitím nebo držením stablecoinu je proto dobré položit si několik základních otázek.

Kdo stablecoin vydává? U některých stablecoinů stojí za tokenem konkrétní společnost, která spravuje rezervy a zajišťuje jeho vydávání i zpětný odkup. Jiné stablecoiny fungují prostřednictvím decentralizovaného protokolu nebo smart kontraktů. Už samotná odpověď na tuto otázku napoví, na kom nebo na čem stabilita tokenu závisí.

Čím je jeho hodnota kryta nebo zajištěna? Stablecoin může být zajištěn hotovostí, bankovními vklady, krátkodobými státními dluhopisy, kryptoměnami nebo jiným mechanismem. Nestačí tedy vědět, že token „má rezervy". Důležité je také vědět, z čeho se tyto rezervy skládají a jak snadno mohou být v případě potřeby převedeny zpět na peníze.

Jak funguje zpětný odkup? U stablecoinů krytých tradičními aktivy je důležité vědět, zda a za jakých podmínek lze tokeny směnit zpět za referenční měnu. Právě možnost zpětného odkupu je jedním z mechanismů, které pomáhají udržovat cenu stablecoinu poblíž jeho pegu.

Jak transparentní jsou rezervy? U centralizovaných stablecoinů je důvěra v emitenta zásadní. Proto má smysl sledovat, zda zveřejňuje složení rezerv, informace o jejich správě a pravidelné zprávy o tom, zda rezervy skutečně odpovídají množství tokenů v oběhu.

Na jakém blockchainu stablecoin funguje? Stejný stablecoin může existovat na více blockchainových sítích. Ty se mohou lišit rychlostí, transakčními poplatky, bezpečností i způsobem fungování. Uživatel by proto neměl sledovat pouze samotný stablecoin, ale také síť, prostřednictvím které ho používá.

Jaké má regulatorní postavení? S rostoucím významem stablecoinů se stále více řeší také jejich právní a regulatorní rámec. V Evropské unii do této oblasti vstupuje regulace MiCA, která stanovuje pravidla pro některé typy tokenů se stabilní hodnotou a jejich emitenty. Regulace sama o sobě nezaručuje bezpečnost, může ale pomoci lépe určit, kdo za token odpovídá a podle jakých pravidel funguje.

Držel stablecoin svůj peg i v minulosti? Krátkodobé odchylky od referenční hodnoty mohou nastat i u velkých stablecoinů. Výraznější nebo opakované depegy ale mohou ukazovat na problém s rezervami, likviditou, konstrukcí systému nebo důvěrou trhu.

Při hodnocení stablecoinu tedy nestačí sledovat pouze jeho aktuální cenu. Důležitější je pochopit celý mechanismus, který tuto cenu drží.

Klíčová otázka pro čtenáře: Nejen „Kolik stablecoin stojí?", ale především „Co jeho hodnotu drží a proč bychom měli věřit, že ji bude držet i zítra?"

Závěr

Stablecoiny vznikly jako odpověď na jeden z hlavních praktických problémů kryptoměnového trhu – vysokou volatilitu. Přenesly na blockchain jednotku, která se snaží držet stabilnější hodnotu, a umožnily tak jednodušší obchodování, převody, platby i fungování decentralizovaných financí. Díky nim se blockchain začal používat nejen pro volatilní digitální aktiva, ale také jako infrastruktura pro převod hodnoty, která se chová podobně jako tradiční měny.

Zároveň ale neexistuje jeden univerzální stablecoinový model. USDC, USDT, kryptoměnami zajištěné stablecoiny nebo někdejší TerraUSD mohou na obrazovce ukazovat stejnou cenu, ale pod touto cenou stojí úplně jiné mechanismy. Právě proto je důležité nesledovat jen to, zda má token hodnotu přibližně jednoho dolaru, ale především kdo jej vydává, čím je zajištěný, jak funguje zpětný odkup a jaká rizika se s jeho konstrukcí pojí.

Stablecoiny jsou možná jedním z nejlepších příkladů toho, jak se kryptoměnový a tradiční finanční svět postupně propojují. Na jedné straně využívají blockchain, smart kontrakty a digitální peněženky. Na druhé straně za nimi často stojí bankovní účty, státní dluhopisy, regulovaní emitenti a klasické měny. Při jejich hodnocení je proto důležité dívat se pod samotný peg a rozumět mechanismu, který jej vytváří.

Tento text slouží pouze k informačním a vzdělávacím účelům a nepředstavuje investiční poradenství. Kryptoaktiva jsou volatilní a můžete přijít o celou investovanou částku.