Bitcoin je často označován za počátek éry kryptoměn, ve skutečnosti však představuje spíše zlomový bod v dlouhé řadě pokusů o vytvoření digitálních peněz. Již dlouho před jeho vznikem hledali kryptografové, programátoři a lidé zajímající se o fungování peněz způsob, jak převádět hodnoty přes internet, aniž by byli závislí na bankách nebo jiných zprostředkovatelích.

Hlavním cílem bylo vytvořit peníze vhodné pro digitální svět – rychlé, bezpečné, těžko padělatelné a co nejodolnější vůči cenzuře. Největší překážkou byl problém dvojitého utrácení: digitální soubor lze snadno zkopírovat, a proto bylo nutné zabránit tomu, aby byla stejná „digitální mince“ utracena vícekrát.

První pokusy s digitálními penězi

Jedním z prvních, kdo se tímto problémem zabýval, byl kryptograf David Chaum. Již v 80. letech navrhl kryptograficky chráněný digitální platební systém, který umožňoval anonymní transakce. Jeho projekt DigiCash a systém eCash patřily k prvním funkčním formám digitálních peněz. Uživatelé mohli platit kryptograficky podepsanými tokeny, které vydávala banka.

Systém dobře chránil soukromí, zůstal však závislý na centrální autoritě. DigiCash nakonec v roce 1998 zkrachoval, mimo jiné proto, že předběhl svou dobu a nenašel širší přijetí.

Dalším významným projektem byl e-gold, který byl spuštěn v roce 1996. Uživatelé měli účty v e-zlatě a mohli si navzájem posílat hodnoty online. Každá jednotka byla kryta fyzickým zlatem, což systému dodávalo důvěryhodnost. Projekt přesto skončil kvůli zásahům regulačních orgánů, protože byl zneužíván k nelegálním aktivitám.

Proof of Work a technické základy

Rozhodující pokrok přišel z jiné oblasti – z boje proti spamu. Systém Hashcash zavedl princip Proof of Work. Odesílatel musel před odesláním zprávy provést malý výpočet, což zvýšilo náklady na hromadně rozesílaný spam.

Tento princip ukázal, že i v digitálním světě lze vytvořit něco „vzácného“, jehož výroba není bezplatná, ale lze to snadno ověřit. Právě tuto myšlenku později využil Bitcoin.

Na cestě k decentralizaci

Koncept b-money z roku 1998 popsal první návrh decentralizované digitální měny. Účastníci měli společně vést hlavní účetní knihu a ověřovat transakce bez centrální autority. Návrh obsahoval také prvky, které dnes známe jako Proof of Work nebo Smart Contracts, nikdy však nebyl prakticky realizován.

Následoval Bit Gold, který zavedl myšlenku digitální vzácnosti prostřednictvím výpočetní práce. Jednotlivé „pracovní bloky“ na sebe navazovaly a tvořily řetězec, který se velmi podobá dnešnímu blockchainu. Ani tento koncept však nebylo možné plně realizovat bez důvěry v určité části systému.

Projekt RPOW od Hala Finneyho pak ukázal, že tokeny založené na Proof of Work lze skutečně přenášet mezi uživateli. I zde však přetrvával problém centralizace, protože systém vyžadoval důvěryhodný server.

Co těmto projektům chybělo

Každý z těchto projektů vyřešil pouze část problému. Některé přinesly soukromí, jiné digitální vzácnost, další mechanismus Proof of Work nebo distribuované účetnictví. Nikomu se však nepodařilo spojit všechny tyto prvky do systému, který by byl zároveň zcela decentralizovaný a odolný proti dvojímu utrácení.

Závěr

Bitcoin nevznikl z ničeho. Jeho zásadní inovací bylo, že poprvé spojil všechny klíčové myšlenky do fungujícího celku: peer-to-peer síť, veřejnou historii transakcí, Proof of Work, řetězení bloků a konsensus bez centrální autority.

Díky tomu se stal prvním systémem, který mohl fungovat jako skutečně decentralizovaná digitální měna.

Jak přesně bitcoin funguje, jak řeší problém dvojitého utrácení a proč se stal tak významným průlomem, se podíváme v samostatném článku: Co je bitcoin.